Mashy Muxx – Hoaxx (2006 / CD+ / Indies Scope / crossover)

Tak kde začít dnes … asi si to tentokráte neodpustím a začneme od kačenky. Je to totiž první kukuč, který spatříte, vezmete-li novou desku kapely Mashy Muxx do ruky. Žlutá kačenka si vesele plavčí ve vaně … možná nejlepší způsob, jak uvést crossoverovou desku a neomezit fantazii posluchače v žádném směru již před prvním poslechem. Takže obal jsme si alespoň trochu vysvětlili, už pro klid mého svědomí to byla nutnost …

Protože jsou u nás desky Indies vždy tak trochu na hostování, sluší se naznačit hned zkraje, o čem že to Muxx vlastně jsou. Velice jednoduše to shrnulo již v hlavičce slavnostně vyvěšené slovo crossover, ale pokud by váš hlad po informacích ani teď neutuchal, tak vězte, že Muxx hrají všechno od funky, hip-hopu, art-rocku, hardcore, až po jazzové vsuvky a občasné závany stylu jménem DUB. Mantinely bychom tedy měly vztyčeny. Jsou sice pravda trošku široké a mnohdy jen symbolické, ale co jiného je cílem crossoveru, než právě takovéto mantinely bořit! Výčet vlivů berte tedy jen jako interní informaci, protože až se to dozví kluci z Muxx, bude zle!

A tak poté co se ve skladbě „Just like that“ roztočí kolotoč, nepřestane se tahle blikající a otáčející se hračka točit až do skladby 11. Kytary trošku zhuleně zvoní vzduchem, všechno je velice uvolněné, pouze hip-hopové frázování působí vedle hudebního podkladu trochu sevřeně a nasupeně, ale to je jen dobře. Podobná hudba prostě musí mít pnutí, energii a šťávu – v případě MM se o tento efekt beze zbytku starají roubované hip-hop-style texty na velice pestrém, svěžím a výživném podhoubí elektroniky, kytar a místy až jazzových bicích. Zmíněná „Just like that“ je dokonalým důkazem, jak celé soustrojí může skvěle šlapat (prosím všimněte se dramatických samplů ke konci skladby, bomba!). Malou exkurzí do továrny, kde to už tolik šlapat nemusí, je kousek „Wild Tartas“. Myslel jsem si, že limity na mých vstupních obvodech jsou už dostatečně vychozené, ale Muxx mi dokázali, že je tomu spíše naopak. Zmiňovaná skladba mě přesvědčila, že existuje spousta věcí, které prostě nepozřu, kdybyste mě mučili. Hudebně není „Wild Tartas“ vůbec špatná, ale ty vokály, to si snad kluci dělali srandu. Upřímně doufám, že ano, protože tohle zní fakt uboze, amatérky, no prostě suše.

Video, které na CD taky najdete, patří ke skladbě „2-Style“. Těžce hozená do dub-džungle pokroucených růžových kytar, hutných rytmických vokálů (dr. Kary) a pohodových bicích, to je ta pravá crossover-žranice. A pokud už jste se někdo přiotrávili lechtáním kytar v neoholeném podpaží, pak vám první pomocí bude jistě kytarově zaostřená a do HC nasměrovaná skladba „Congratulationz“. Ovšem pozor, rafinované samply a skákavý textový doprovod nebude chybět ani zde. Podobně do HC vygradovaného závěru si užijete ještě ve skladbách „It doesn´t matter anyhow“ a „Proxy lovers“. Mimo to je ale pro fanoušky všeho ostatního mimo HC připravena ještě obrovská hromada invence, kterou vám Mashy Muxx budou servírovat tu sebevědomě, tu s ďábelským úsměvem na rtech, ale vždy s jasným cílem: pobavit a roztančit vaše ztuhlé a znuděné kosti!
Takže kdo ještě nejste úplně fyzicky odepsaní, máte ještě snahu vstát od PC a jít pařit, tady je deska, která naplní váš haus až po strop zhuleným a funky rozevlátým všepojímajícím hudebním materiálem.

Verdikt: It doesn´t matter anyhow! Kdo chce, ten to slyší…

Klidná koupel? Zapomeňte!

Z obrázku umělohmotného kýče, statujícího na hladině takřka čiré vody v dočista leštěné vaně, lze o povaze desky jím zdobené vyčíst asi tolik jako ze vzhledu Michaela Jacksona o jeho etnické příslušnosti. „Hoaxx“, oficiální albový debut brněnské pětky Mashy Muxx, je počinem živelným, originálním, v dobrém smyslu špinavým a co do hudebních stylů rozhodně neohraničeným. A přitom to má svou logiku: Anglické slovíčko hoax v češtině znamená žertík, podvod, mystifikaci nebo také novinářskou kachnu, samo pojmenování má zas původ v nedůvěře některých fanoušků, kteří po dlouholetém avizování této nahrávky přestali doufat v její vydání, a jakékoli přísliby s ní spojené tak brali všelijak, jen ne vážně.
Na dvanáctipísňové kolekci pánové skutečně makali dlouho, mezi vydáním předchozího, na vlastní pěst točeného elpíčka a emisí „Hoaxxu“ uplynulo celých pět let. Nabízí se logická otázka, jak dalece a kam se po hudební stránce stihli posunout. Inu, je znát částečný odklon od taneční muziky směrem k rocku, přičemž chlapci přitvrdili i vokály, jinak je však vše víceméně při starém. Mashy Muxx jsou stále co do stylovosti i aranžmá až nezvykle velkorysí (HC pojí s rapem, dance, elektronikou, funkem, jazzem, blues, popem i world music), až se nejednou ocitají před hranicemi nevkusu. Ty však překročí málokdy a když už k tomu dojde, umějí se bleskurychle vrátit zpět, navíc tak elegantně, že nelze s jistotou posoudit, zda nešlo o záměr. Člověk nemusí být zrovna zarytý minimalista, aby se podivil nad tím, jak pevná je ta jejich stavebnice z lega, puzzle, merkuru a dalších na první pohled do sebe nezapadajících součástek.
Méně kreativity už Mashy Muxx jeví v případě textů, své jediné opravdu citlivé slabiny. Poetické hříčky ani zásadní poselství pánové jednoduše skládat neumějí, v tomto směru jim patrně zcela stačí, když se jim to rýmuje a má to fajn rytmus. Protože je „Hoaxx“ hlavně hudbou k tanci, u něhož se zase tolik nepřemýšlí, lze jistou povrchnost odpustit. Například „I’m sleeping, eating, breathing this air / I’m lying, I’m stealing, and I just don’t care,“ se v rozkmitanosti, navozené peckou „Congratulationz“, snáší vcelku dobře. Jiná věc je ovšem lenost, rodící bláboly jako „If you like her / Then you need her.“
Co bylo několikrát naznačeno, by mělo být závěrem vyřčeno naplno: Mashy Muxx dělají hudbu nekompromisního, místy dosti tvrdého ražení, kterou ocení zejména ten, kdož to má rád pěkně nahlas. Pro její pestrost a nejednu změnu motivu v rámci jedné písně se v ní zpočátku hůře orientuje, po více protáčkách však nastupuje požitek a radost z toho, že je stále kde objevovat sebevědomé a hlavně šikovné domácí kapely, jež se mnohými výkaly znečištěným vodám zdejšího hudebního mainstreamu vyhýbají s naprosto bezpečnou vzdáleností.

Nadstylová kapela s kačenkou

Skupina Mashy Muxx z Brna, s nálepkou nadstylová kapela, existuje už od roku 1993 a hraje tzv. crossover, překračuje tedy hned několik stylů – hardcore, rap, funky i breakbeat. Podle jejich slov je tento mix způsoben hlavně tím, že každý z pěi členů je ovlivněn něčím naprosto jiným.
Jejich druhá deska Hoaxx (tu první vydali vlastním nákladem) upoutá na první pohled nápadně kýčovitým obalem (věřím tomu, že to byl záměr) se žlutou kachničkou ve vaničce s modrou vodou.
Hudba na albu se rychlými střihy volně pohybuje mezi jednotlivými žánry. Zní to zajímavě, zpočátku dokonce zábavně, ale zároveň útržkovitě. Mashy Muxx jsou trošku podivný mutant, není to nestravitelné, alle má to jen velmi málo stmelujících prvků. Nástroje se mísí s docela nápaditými samply, živé bicí se střídají s programovanými, sem tam se mihne prvek acidu nebo dubu. Hoaxx je poměrně eklektické album, které vstřebává spousty vlivů od rocku, jazzu, funku, či moderní taneční hudby, do níž se mísí rapované i zpívané vokály. Nesporným vrcholem alba je závěrečný duel se slovenskou partičkou Flaps (muxx vs. flaps). Zajímavá věc, pro lepší zažití doporučuji více poslechů.

Další našláplá a nadstylová kapela,
která strhává z Brna intelektuálně-avantgardní nálepku

Říká se, že existují tři druhy muziky – dobrá, špatná a ta z Brna. Je to narážka na fakt, že právě Brno je vnímáno jako centrum podivné hudební avantgardy kolem Petra Váši. Naštěstí ale v tomhle městě existují i docela normální kapely, kterým porozumí i normální publikum. Jednou z nich jsou Mashy Muxx, kapela, která existuje už od roku 1993, ale zatím se jí nepodařilo nijak výrazně prorazit. Je to velká škoda, protože tohle je velice zábavný crossover, v němž se mísí opravdu nepřeberné množství stylů – hardcore, rap, funky i breakbeat, ale výsledek je přitom velice sevřený a smysluplný. „Mix stylů je možná důsledkem toho, že každý z nás poslouchá a je ovlivněn něčím jiným, i když se to často překrývá. Nicméně je nás pět a pět lidí se autorsky podílí na každé skladbě,“vysvětlují Mashy Muxx důvody své eklektičnosti. To, že přemýšlí opravdu jako celek, potvrzuje i skutečnost, že i odpovědi do tohoto článku pojali tak nějak hromadně. Tahle parta svým způsobem zaplňuje místo po skvělých Radium.nfo, kteří se už bohužel rozpadli a které s Mashy Muxx pojí osoba producenta Onehalpha. Mashy Muxx mají za sebou řadu demosnímků, první oficiální desku Sound – The Prompt Communicator si vydali v roce 2001 vlastním nákladem. Nyní jim vychází druhá oficiální deska Hoaxx, na jejímž obalu je kachnička do vany a podle kapely je oproti minulým nahrávkám „aranžérsky usazenější a čistší.“ Největší síla Mashy Muxx je ale na koncertech – tahle muzika je prostě jako stvořená pro klubová pódia, takže až na ně někde natrefíte, zkuste je neprošvihnout.
Kdo: Crossoverová parta z Brna.
Co: Jejich druhé album Hoaxx.
Proč: Protože jim to šlape.
Verdikt: I když je jejich stylový záběr opravdu mocný, oni se v tom neztratili a výsledkem je zábavná a specifická muzika.

SPARK – recenze (duben 2006)

Brněnští MASHY MUXX existují už od roku 1993, ale první album „Sound – The Prompt Communicator“ si vydali vlastním nákladem až v roce 2001. Aktuální „Hoaxx“ je žánrově velmi rozmanité, postavené na mixu RED HOT CHILI PEPPERS, SMASHING PUMPKINS A ASIAN DUB FOUNDATION, ke kterým přihoďte ještě trochu hip-hopu, jazzu, rocku, elektroniky, acidu, dubu a alternativního popu, a budete mít alespoň rámcovou představu o tom, jak MASHY MUXX asi zní. Rychlými a více či méně očekávanými střihy se volně pohybují mezi jednotlivými žánry, takže chvílemi zní jako bílé funky s rockovým drajvem, pak zase jako tvrdší hardcore s popovými ambicemi nebo drum´n´bass a acid/jazzovými mezihrami a cokoliv mezi tím. Nabízí se obligátní srovnání s dortem Pejska a Kočičky, v tomto případě je však konečný výsledek naštěstí přece jen poněkud stravitelnější. Obvykle mi taková stylová různost spíše vyhovuje, ovšem vždy je potřeba neztratit ze zřetele, co jste vlastně chtěli původně sdělit a hlavně KÝM chcete nakonec být. Tady mi to tak zcela jasné není, jako by MASHY MUXX chtěli být vším najednou a mění své barvy z pouhého rozmaru jako nějaký zfetovaný chameleón. Taky bych se přimlouval za trochu větší míru autocenzury a necpal bych tam každou pičovinu, která vás zrovna napadne. Přes všechny výhrady se mi zdá, že se jedná o celkem slibný počin kapely, která by mohla z toho svého stylového brajglu časem uhňácat přece jen něco soudržnějšího.

ROCK&POP – recenze (duben 2006)

Chytrost, včetně té hudební v Česku, nejsou žádné čáry, ačkoliv se to při pohledu na různá ztělesnění průměrnosti a nevýjimečnosti adorovaná velkou částí zdejšího publika i většinou tzv. Akademie populární hudby nezdá. A dokonce ani vztyčení praporu na kótě opravdové originality nemusí být nedosažitelnou metou. Brněnské formaci Mashy Muxx ( zpočátku The Mashy Mugs) se to systematicky daří už od roku 1993, kdy vydala své první demo. Nadšen nejen jím, ale vlastně i všemi následujícími počiny, nikdy bych nevěřil, že cesta k prvnímu albu se konečně úspěšně završí až v únoru 2006…
Avšak stesky na zaslepenost či spíše hluchotu tuzemských vydavatelů už jsou natolik provařené, že mají pomalu stejnou vážnost, jako věčné zhola neobjevné poukazy na ješitnou namyšlenost stávajícího českého prezidenta, zupáckou aroganci premiéra či typicky lidovecky vychytralou úhybnost šéfa té strany, pro niž je každý uživatel cigaret nikoliv z oficiálně prodávaných krabiček zlotřilcem hodným pobytu přinejmenším v jistém dlouhodobém ubytovacím zařízení v Plzni na Borech. Užívejte si raději svébytného koktejlu, který na tomhle cédéčku umíchala parta neumdlévajících hledačů kolem zkušených muzikantů Pavla „Prochina“ Procházky ( kytara, samply; dříve Forgotten Silence) a Radka Doležího zvaného Onehalph ( bicí, samply; v minulosti si vyzkoušel drsný metal s Infection a Monastery, alternativu s Venušinými kuličkami nebo různou elektroniku s Bullerbyne či pod vlastní hlavičkou Onehalph, souběžně je i členem znamenitých Radium.nfo). Funk ( toho je tu asi nejvíc) hip hop, jazz, dancehall, „neživé“ výboje elektronické taneční hudby i občasné pěkně ostře rockové hrábnutí do strun, to všechno ve svém úhrnu dává zcela jedinečný crossover.
Mashy Muxx jsou svým způsobem podivný, přitom však rozhodně ne nestravitelný a už vůbec ne do sebe zahleděný hyperavantgardní hudební mutant. K jeho bližšímu prozkoumání nepotřebujete nutně odvahu či tuny naposlouchaných nahrávek všemožného druhu – stačí jen otevřít svoji mysl a zašlapat do bláta všeobecně vžité konvence. Za to budete bohatě odměněni.

RETARDER.cz – recenze

Brněnská crossoverová kapela Mashy Muxx vydala letos v březnu své již druhé album, které je žánrově opravdu pestré jako duha. Na albu se mísí prvky rocku, jazzu, funky, hiphopu, taneční hudby a dokonce i hardcoru.
Žánrová pestrost alba znemožňuje jednoznačnou definici stylu kapely a nedá se jen tak zaškatulkovat. Nejvíce se nabízí asi crossover s funkovou rytmikou. Živé nástroje se mísí s nápaditými samply, živé bicí se střídají s programovanými, je možné zde nalézt prvku acidu nebo dubu. Úvodní track „Just Like That“ má silnou basovou linku, výrazný rap a po dvou minutách se pořádně rozjíždí i kytary. V podobném rytmu se nese i následující „Never Satisfied“, která je navíc podpořena piánem. Velmi zajímavá je třetí skladba „Wild Tatras“, jejíž začátek dělají užitá bonga ve spojení s příslušným ženským vokálem lehce orientální. Tento track je nejdelším na albu. Následující „Relegate“ má velmi zvláštně zamontované samply. V páté „2-Style“ se bluesová kytara mísí s jamajským rapem. Netvrdším kouskem z alba je „Congratulationz“. Následuje uvolnění v podobě „What You Ain´t“, dále rapová exhibice „Once Upon A Time“, gradující jazzově podbarvená „It Doesn´t Matter Anymore“ a slušně našlápnutá rapově-taneční „Proxy Lovers“. Jednoznačným vrcholem desky je hiphopový duel se slovenskou formací Flaps, který je jako jediný zpívaný (rapovaný) česko-slovensky.
Velmi zajímavý je i obal desky. Žlutá gumová kačenka plavoucí v čistě modré vodě působí sice mírně kýčovitě, ale to byl nejspíš záměr. Alespoň je to originální, a jak praví sama kapela „lebku má dnes ve znaku každý“.
Silnou stránkou Mashy Muxx je neotřelost zvuku a především již zmíněná nezařaditelnost do hudební škatulky. Výhodou pro kapelu je, že ji tak berou lidé na všežánrových akcí. Čím bude takových kapel více, tím bude jen lépe.

Falešná zpráva, která stojí za pozornost

Hoax znamená poplašnou či falešnou zprávu. Přidejte ještě jedno X a dostanete výtečné album brněnské crossoverové kapely Mashy Muxx.
Album vznikalo pět let, které uplynuly od debutu Sound – The Prompt Communicator, které kapela vydala vlastním nákladem. Natáčelo se u bubeníka přezdívaného Onehalph, člena drumnjazznbassové formace Radium.nfo.
Hoaxx je na tuzemské poměry nezvykle eklektické album, které vstřebává vlivy spousty vlivů od rocku, jazzu, funku či moderní taneční hudby, do níž se misí rapované i zpívané vokály.
Už úvodní track Just Like That navnadí svou energií a pestrostí, mění se tempa, zní naboosterované kytary i vysamplované smyčky, basa se vplétá do bicích a Jerza rapuje: „We’re gonna rock you just like that!“
Ve Wild Tartas zabrousí do světa world music, Relegate se z poklidné taneční záležitosti přelomí v refrénu do naštvaného proklamování, 2-Style zavede s hostujícím Dr. Karym na Jamajku, Once Upon A Time ovládá funkují rytmika.
Když už jsme u hostů, Mashy Muxx si pozvali hlavně vokalisty. Kromě Karyho oživuje skladbu Never Satisfied duo Sobol & Carlos z B-complexx, v baladické What You Ain’t se objevuje Miloš Rejsek ze Swordfishtrombones a do dvou skladeb kapela vpašovala Viena z Mechanického pomeranče.
Mashy Muxx nesdělují žádná zásadní moudra, jde spíše o příběhy ze života, které se obejdou bez „hustých“ a nadnesených mouder či sprostých slov. Hnacím prvkem zůstává hudba, pomocí níž se Jerza a ostatní nechávají unášet.
Zatímco kNot Photogenic ke svému debutu Underexposed přistupovali směrem od taneční scény, Mashy Muxx jdou na věc od rockové tvrdosti. Obě nahrávky mají jen drobné styčné prvky, ovšem pojí je jeden zásadní fakt – na tuzemské poměry široký žánrový rozptyl a přístup k hudbě bez předsudků. A to se cení.

Marek Dvořáček
hodnocení 8/10

GOLIÁŠ.cz

Hiphop, rock, jazz, rap, alternativní pop, taneční muzika, hardcore, funk? Co to vlastně hraje třináct let existující brněnská kapela Mashy Muxx? Ještě že lze použít všeobjímající a zároveň nic neříkající termín crossover. Tak právě ten na svém novém, v pořadí druhém albu s názvem Hoaxx pětice zkušených muzikantů Ahmed, Jerza, Jura, Onehalph a Prochin prezentuje.
Desku s nepřehlédnutelnou žlutou kačenkou ve vaně otevírá dravý song Just Like That, který střídá i pro rádia přijatelná hitovka Never Satisfied. Právě ona je pro celé album typická, neboť v sobě nese všechny rysy produkce Mashy Muxx. Tedy ostré kytarové riffy a funkrockovou rytmiku, které přirozeně a nenásilně přecházejí do nápaditých zvuků pestrých samplů.
Chvíli našlápnutý hardcore, chvíli hiphopová jízda s rapovým zpěvem. Zhruba v těchto mantinelech se formace pohybuje, ale mezi nimi se nachází ještě řada drobných mezistupňů. Volnější skladba What You Ain´t, sugestivně rytmická Relegate, jazzová Once Upon A Time, zasněná Wild Tartas, razantní Proxy Lovers a It Does´t Matter Any How, lahůdková spolupráce se slovenskou kapelou Flaps v závěrečném Muxx vs. Flaps.
Co píseň, to jiná nálada. A občas jedna píseň a několik nálad. Třeba jako ve skladbě 2-style, kde tvrdé rapmetalové pasáže vklouzávají do pomalejších hiphopových a opět se vrací. Jako na přesně vyvážené houpačce. To samé platí o nástrojích. Na jedné straně živé, skvěle zvládnuté, na straně druhé samply. Nikoliv však chladné, stereotypní, nýbrž nápadité a invenční.
Všechny styly zvládá kapela s přehledem, takže stejně suverénně může vystupovat na hiphopových i rockových akcích. A stejně tak fanoušci obou stylů si na této pestré a náladotvorné desce najdou to své a mnohému se navíc mohou, pokud jsou alespoň trošku tolerantní, od „konkurence“ přiučit.

Karel Souček
hodnocení 4/5

REFLEX – SERVIS EX 11/2006

HOAXX … tak se jmenuje nové CD od kapely Mashy Muxx. Roztomilý obal s dětskou kačenkou ve vaně ukrývá 10+1 skladeb. Na rozjezd doporučuji pustit si videoklip 2-style s Dr. Karym, který je rovněž k dispozici na CD ve formátech mov/mpeg. Vypečené … (vydalo Indies Rec.)

Petr Vídeňský

RECENZE Z MIX.cz

Crossoveroví brňáci to všechno míchají dohromady a to, že jim z fialové a zelené vznikla nahnědlá hmota jim nevadí. Jejich nové album je sice pro širší sortu lidí, ale to neznamená, že pokud tam jednou za čas ostřeji břinkne kytara, každý rocker bude chrochtat blahem. Jedna z věcí, která člověka zaujme je kačenka na obalu desky. Ta na první pohled jednoznačně upoutá.
Album startuje slušnou třaskavinou „Just Like That“, kterou po necelých pěti minutkách vystřídá „Never Satisfied“. Sice je to pěkná jízda, ale už by byla na čase alespoň změna stylu zpěvu. Ta hned s dalším songem „Wild Tartas“ přijde a už ženský vokál předznamenává, že by mohlo jít o něco zajímavého. Se zvláštně zamontovanými samply přejdeme do další „Relegate“. Zatím nejtvrdším kouskem na desce je sedmá skladba „Congratulationz“. Aby taky ne, když by za chvilku měl přijít vrchol alba.
Následné zvolnění ve „What You Ain´t“ posluchače pěkně nachystá na další song podobného ražení „Once Upon A Time“. Našlapaná a už desátá „Proxy Lovers“ zní začátkem dost elektricky a vokalista opět pěje ve svém středním rapovém rejstříku hlasivkovém. V úvodu poslední skladby zazní baskytara a po chvíli se k ní přidá kytara. Tento kousek vznikl spoluprací Mashy Muxx se slovenskou grupou Flaps. A rozhodně se dá poslouchat.
„Hoaxx“ je velmi pestré album, ale pozor, aby skupina nemíchala ty hrušky s jablkama zas moc. Po půlce poslouchání desky nechá posluchač CD v přehrávači a s klidem pokračuje – když už nic, aspoň se bedýnky provětrají a ušní bubínky se spolu s šedou kůrou mozkovou slušně pobaví. Ale zas tak hrozné to není, pestrost nahrávce rozhodně nechybí. Tvrdší „Congratulations“ a naopak vlezlejší „What You Ain´t“ jsou toho slyšitelným důkazem. Skupina je však na dobré cestě a tento debut se jim povedl.

Petra Hubáčková

SKVĚLÝ HOAXX BRNĚNSKÝCH MASHY MUXX

Jsou Brňáci Mashy Muxx spíš hiphopeři, rockeři, jazzmani nebo taneční machři? Všechno a nic. Zase další kapela, pro kterou je škatulka hudebního žánru příliš těsná. Ale to je moc dobře. Pět let uplynulo od doby, kdy vydali debutovou desku Sound – The Prompt Communicator. Na novince Hoaxx, kterou vydali v Indies, nepůsobí tolik amatérsky, jako ve svých začátcích. Album má čistý zvuk a ta pestrost žánrů! Hudební přístup kapely se opírá o rapový zpěv, vkusně a vtipně zahraný crossover tvrdších rifů s funkovou rytmikou a kytarami, živými i programovanými bicími a dalšími doteky elektroniky, acidu, dubu, alternativního popu, rapu. Při poslechu se rozhodně nikdo nudit nebude, každý si nalezne to své. Kapely, které si s crossoverem dokázaly hrát (znáte například geniální Dub War), nebudou mít nikdy problém hledat nové a nové fanoušky.

FREEMUSIC.cz 7.3.2006

Celých pět let trvalo, než se kapela Mashy Muxx dokodrncala ke svému druhému albu. Deska Hoaxx (Indies Records) spatřila světlo světa před několika dny a nelze než doufat, že se uchytí lépe než dnes zapadlý, vlastním nákladem vydaný debut Sound – The Prompt Communicator. Už proto, že podobně žánrově promiskuitních formací, výsledkem jejichž vzájemného křížení však není kočikopejskovský dort, ale chutný stylový einfopf, nebrázdí spíše stojaté tuzemské klubové vody zrovna mnoho. Na Hoaxxu Mashy Muxx umně propojili světy elektronické hudby s rapem, funkem, dubem, jazzem nebo hardcorem, ovšem o poznání nápaditěji, než je v kraji, u většiny zdejších crossoverových kapel, zvykem.
Padesát dva minut alba, z jehož obalu vykukuje ve vaně plovoucí kachnička, je nadmíru pestrou, náladotvornou mozaikou: z rapmetalových pasáží vklouzne rovnou do ležérního swingu, z pulsujícího funku do psychedelicky mlžného dubu, ke slyšení je tu též space rock, acid jazz, v závěrečném kousku Muxx díky slovenským Flaps i docela regulérní hip-hop… Jako hosté se tu, především v roli zpěváků/raperů, dále představují třeba Dr. Kary, Miloš Rejsek ze Swordfishtrombones, Sobol & Carlos z B-Complexx, scratchuje tu též DJ Sayko. Jak se to celé povedlo můžete posoudit z ukázek na webu Indies Records.

oves

RECENZE OD ANIMAL X.

Skupina Mashy Muxx vydala dlouhohrající desku s názvem Hoaxx. Deska se mi minulý týden dostala do ruky a já ji od té doby každý den poslouchám. Co k ní říct? Snad to, že hned první poslech mě přesvědčil o její kvalitě, zejména aranžerské a zvukové, i když upřímně řečeno, zvuk bicích mně zní jaksi utopeně, zejména rytmičák je jaksi nekonkrétní, ale to je zřejmě pouze můj pohled na věc, obzvlášť když si uvědomím, že zvuk si dělal sám bubeník. Holt bubeníci ty svý bicí slyší asi jinak než zbytek hráčů Aranže, doprovodné zvuky a nástroje se přelívají jeden přes druhý a i když se tam toho na první dojem zdá hodně, není to přeplácané a navzájem se vkusně doplňují breaky, samply, riffy a jednotlivé fráze. Smekám před kytaristy, přesvědčili mě o tom, že svůj nástroj dokonale zvládají, o baskytaře ani nemluvě, tu považuji za největšího tahouna celé skupiny. Každý song na této desce má svoji atmosféru a byla by to rozmanitá a neotřelá deska, pokud by to lehce neshazoval monotónní a velice prvoplánovitý vokál, který se ve všech písních podobá jako vejce vejci, a přestože si Mashy Muxx pozvali spoustu hostů, kteří vokálovou sekci značně oživili, stejně to nestačí na to, aby toho rapování nebylo po pěti šesti písních moc, možná až příliš… To co mi na koncertech MM až tak nevadí je při poslouchání desky řekl bych možná až otravné. Jinak ovšem tuto desku považuji za jednu z nejlepších desek, jež vyšla v ČR a dostala se do mých rukou, resp. uší a dávám ji 4/5 hvězdiček. A vy kdo máte rádi rapové vokály jí dáte celých 5, protože je vážně moc dobrá!!!

animal x.

NEDĚLNÍ SVĚT (5.3.2006 – str.11)

Jsou z Brna, zpívají anglicky a Hoaxx je jejich druhým albem. To je pětice zvaná Mashy Muxx, jejíž členové už dříve formovali moravskou klubovou scénu v kapelách Radium nfo. a Mechanický pomeranč a nyní představují další rozmanitý a docela chutný eintopf melodií, zvuků i pocitů. Základem hudby MM jsou klasické kytarové riffy ve stylu hardcore nebo funku, které muzikanti doplňují o samply a živý zpěv. Jako bonus je na albu zařazena skladba se slovenskou hiphopovou formací Flaps. Celé nahrávce, která posluchačům nabízí jedenáct skladem, by nicméně slušela mnohem pečlivější produkce.

ROCK & POP – news (03/2006)

Třináct let, několik demo nahrávek a jedno, na vlastní náklady vydané, album potřebovali brněnští Mashy Muxx k tomu, aby se jim na stole objevila nahrávací smlouva. Mashy Muxx, jejichž tvorba je nasáklá moderním eklektismem, ji podepsali s Indies Records a na jejím základě se 3. března objeví na obchodních pultech deska Hoaxx. Křtít se bude v Brně a ve Žďáru nad Sázavou během března a dubna.

Palba #1: Mladí & nepo(de)psaní

Rozlítaná brněnská parta, jejíž členové souběžně hrají v jiných skupinách a projektech, nenápadně funguje už přes deset let. V lednu na svém webu zveřejnila dva nové tracky, už jen podle názvu stylově značně nesourodé (Rasta a Housík). O to větší zvědavost vzbuzuje připravovaný nový materiál, který možná vyjde pod hlavičkou brněnské firmy Indies, která už distribuovala předchozí nahrávku Mashy Muxx vydanou vlastním nákladem. Skupina loni vystupovala s bratislavskými hiphoppery fLaPs – a stejně tak i plánované zvýšení koncertní aktivity.